Na rozdíl od předcházejících let, kdy jsme do pražské O2 arény mířili zpravidla během listopadu, nám letošní los přisoudil venkovní utkání na ledě největšího rivala již v relativně brzkém termínu, tedy první říjnový den. I přes špatný vstup do sezony, který Kometa nicméně poněkud korigovala vítěznými zápasy proti Motoru a Kladnu, míří do Prahy i tentokrát relativně velké množství fanoušků modrobílých barev, ať již v rámci hromadného vlakového výjezdu z Brna či po vlastní ose.

            Ve vysočanské aréně se na zápas mezi Spartou a Kometou tentokrát dostavilo 10 554 diváků. Na poměry české extraligy se samozřejmě jedná o velmi dobré číslo, na druhou stranu se jde o celkem znatelný pokles oproti minulým sezonám, kdy počet diváků utkání mezi Spartou a Kometou v O2 aréně zpravidla atakoval hranici 15 000 diváků. Tato skutečnost je mimo jiné na první pohled patrná již před samotnou arénou, kde se oproti minulým letům u vstupu tvoří mnohem kratší fronty. Fanoušci Komety již tradičně plně zaplňují celý sektor za brankou a mnoho z nich se jich nalézá i v sektorech přilehlých, náš celkový počet je tedy možné odhadnout zhruba na 600 až 700 lidí, což lze v kontextu výjezdů na Spartu označit za slušný standard.

            Samotné utkání nabízí po hokejové stránce po většinu času spíše vyrovnaný boj a v porovnání s minulými sezonami i nezvykle málo gólů, naše fandění si však po většinu času drží relativně dobrou úroveň. Kromě nového chorálu „Modrobílí“ k němu neodmyslitelně patří i časté pokřiky proti našemu dnešnímu soupeři, bez kterých by to nikdy nebylo ono. Náš sektor je již tradičně vyzdoben řadou vlajek, mezi nimiž nechybí vlajka „Modrobílí“, „Modrobílá šlechta“, „Divize Praha“, „Bukovinka“ a moravská vlajka. Fanoušky domácích v našem kotli, respektive přinejmenším v jeho spodní části, tentokrát prakticky není slyšet. Domácí si nicméně na tento zápas připravili vlastní choreo v podobě kartoniády. Ten, kdo čekal již tradiční sparťansko-rumunskou trikoloru musel být nicméně překvapen, neboť zástupci domácího kotle protentokrát nechali modré folie ve skladu a prezentovali se pouze žluto-červenými kartony doplněnými o nápis „Metropole je jen jedna“. Tímto jim tedy děkujeme za prezentaci moravských barev a za uznání skutečnosti, že moravská metropole je opravdu jenom jedna.

            Na začátku třetí třetiny se konečně dočkáváme vytouženého gólu do sparťanské sítě. Vděčit za něj tentokrát můžeme poněkud netradičně sparťanskému obránci Němečkovi, který se rozhodl napodobit výkon japonského obránce Nobuhira Sugawary z utkání mistrovství světa 2004 proti Dánsku a během závaru v domácím brankovišti zkušeně odklízí puk do vlastní sítě. Děkujeme, Davide.

             Během třetí třetiny roztahujeme sektorovou vlajku, následný chorál „Vzhůru Brno!“ je nicméně přerušen incidentem, kdy se jeden z našich speakerů za „asistence“ místní security dostává do prostoru pod náš sektor, po kratší slovní potyčce se nicméně vrací zpět. Naši hráči následně již dobře rozehraný zápas dokázali dovést do vítězného konce a vůbec poprvé v novodobé historii se nám v extralize podařilo Spartu na jejím ledě vynulovat. Po našem druhém gólu do prázdné branky osmnáct vteřin před koncem nastává mezi domácími fanoušky hromadný exodus, my místo toho ale dáváme tradiční děkovačku, vyvoláváme Dominika Furcha a ještě notnou chvíli pokračujeme v oslavách v sektoru i v útrobách arény.

               Děkujeme všem fanouškům, kteří vážili cestu do Prahy a doufáme, že se na stejném místě v únoru sejdeme ještě ve větším počtu!

J.S., Divize Praha