Na rozdíl od let minulých, kde se náš tým na ledě úhlavního rivala představoval především ve druhé polovině sezony, jsme se v právě probíhajícím ročníku dočkali venkovního zápasu na Spartě již ve druhé polovině měsíce října. Čas začátku utkání, stanovený na nedělních 15:00, byl pro tentokrát příznivý i pro fanoušky vyjíždějící ze samotného Brna, kterých dle očekávání dorazilo velké množství. Den před samotným utkáním se objevuje informace, že ze strany vedení domácího klubu došlo k zákazu jedné části připravované choreografie, stávající se z kartoniády v barvách moravské vlajky, doplněné o moravský znak a nápis „Hrdí Moraváci“. Oficiálně uvedeným důvodem pro tento zákaz se stal údajný politický podtext, který, alespoň dle názoru vedení pražského klubu, měla tato choreografie obsahovat. Zda se vedení Sparty skutečně obávalo snah o rozdmýchání neexistujícího moravského separatismu, či zda za snahou tuto choreografii zakázat byla spíše přízemní touha znepříjemnit fanouškům našeho klubu nadcházející utkání, to nechť každý posoudí sám. Ještě v průběhu soboty se však objevuje informace, že byl zákaz ze strany vedení Sparty odvolán, choreografie tak může být prezentována a vše proběhnout podle plánu.
Jak již je pro souboje mezi Kometou a Spartou pořádané v Praze typické, přilákal tento zápas do hlediště výrazně nadprůměrnou návštěvu. Stinná stránka tohoto faktu však spočívala především v existenci velmi dlouhých front tvořících se u obou hlavních vchodů do arény, díky kterým se mnoho lidí dostává dovnitř až po začátku utkání. Celkový počet diváků se nakonec vyšplhal až na 15 471, největší aréna v zemi tak byla praktiky celá zaplněna. Fanoušci Komety, jejichž podstatná část na stadion přichází v rámci hromadného pochodu z nedalekého Libeňského nádraží, již tradičně zcela zaplňují sektor hostí a dva přilehlé sektory, přičemž celá řada se jich nachází různě rozeseta i na ostatních tribunách. Na zábradlí pod naších kotlem je kromě zástavy „Modrobílí“ vyvěšena i vlajky „Divize Praha“, na jednom okraji sektoru se pak objevuje vlajka moravská a na kraji opačném dokonce vlajka kanadská – naštěstí se však nejedná o vlajku quebeckou, jelikož jejímu vyvěšení bylo ze strany sparťanského vedení zcela jistě přisouzen politický podtext. Celkový počet fanoušků Komety, kteří dorazili na toto utkání nepochybně přesahuje tisícovku. Tomuto počtu odpovídá i naše fandění, které má od počátku velmi dobrou úroveň, k čemuž mu napomáhají i dva rychlé góly v domácí síti, a kterou si udržuje i navzdory rychlému snížení našeho soupeře. Počátek druhé třetiny je zasvěcen především přípravě na prezentaci choreografie, ke které dochází v první komerční přestávce. Výše zmiňované „politické“ části předchází modrobílá kartoniáda doplněná o nápis „Věrní Komeťáci“ a znak zobrazující rok založení našeho klubu. Přestože v průběhu prezentace dochází k menším nesrovnalostem, je výsledný efekt celé prezentace dobrý, mírně ho kazí pouze několik nedbale zvednutých fólií. K větším nesrovnalostem však následně dochází na samotném ledě, kde náš tým během pěti minut dovoluje soupeři otočit skóre na konečných 4:2. Po čtvrtém sparťanském gólu se o mírné pozdvižení stará jeden z fanoušků domácího týmu, který z bezpečné vzdálenosti vyskakuje na plexisklo, odkud následně provokuje náš sektor, na naše pozvání k jeho návštěvě však, poněkud nepřekvapivě, nepřistupuje. Ani nepříznivý stav utkání však náš support nijak vážněji nepoznamenal, a až do jeho konce si drží solidní úroveň. V našem fandění rovněž není nouze o protisparťanské pokřiky a chorály tak, jak jsme na to byli až do minulé sezony zvyklí. Domácí se v tomto zápase rovněž prezentují vlastní choreografií, která má protentokrát namísto nesmyslných rádoby vtipných útoků na náš klub podobu černé plachty znázorňující červenou helmu sparťanského válečníka, po stranách doplněnou o červené a černé kartony. Po zvukové stránce předvádí domácí kotel spíše podprůměrný výkon.
Utkání nakonec končí naší porážkou v poměru 2:4, po krátké děkovačce s našimi hráči se postupně odebíráme mimo arénu, kde je však ze strany policie přehrazena cesta směrem ke stanici metra, část našich fanoušků se zde ještě věnuje zpěvu chorálů, které se v podloubí O2 arény krásně rozléhají a je možno je slyšet ještě několik set metrů daleko.
J.S. - Divize Praha
