Dedikace: Tento report navazuje na předchozí report z Plzně, protože pražská divize vyrazila na oba tyto zápasy, za což si vysloužila náš obdiv...
Náš odpočinek však neměl příliš dlouhého trvání, jelikož hned následující den se část naší divize vydává na výjezd, který z fanouškovského hlediska představuje jeden z vrcholů letošní sezony – v rámci hokejové Ligy mistrů míříme do švédského Malmo. Autobusového výjezdu se účastní tři zástupci naší divize, přičemž další míří přes Kodaň po vlastní ose. Ještě před samotným odjezdem se vydávám zakoupit chybějící baterky do megafonu, jelikož bez megafonu určitě na výjezdu být nechceme, že? Na smluveném místě se nás nakonec schází devět, kromě členů naší divize nechybí ani fanoušci z Krkonoš či ze Sokolova. Naše čekání na autobus se sice vinou dopravních komplikací poněkud protáhne, nakonec se však dočkáme a vyrážíme směrem k německým hranicím. V autobuse panuje klasická výjezdová zábava a cesta přes Německo tak utíká celkem rychle. Již za tmy dorážíme do přístavu v Rostocku, kde se naloďujeme na trajekt a přesně v deset hodin večer vyrážíme přes Baltské moře dále na sever. Jelikož nemáme vlastní kajuty, trávíme cestu trvající šest a půl hodiny ve společenské místnosti, kde si zřizujeme improvizovanou diskotéku. Zábava pokračuje zhruba do dvou hodin do rána, kdy se většina lidí odebírá ke spánku. Do přístavního města Trelleborg dorážíme v 4:30 ráno, načež následuje krátká cesta do blízkého Malmo, kde se na chvíli zastavujeme i u hokejové arény a posléze míříme do městského centra. Zde vystupujeme z autobusů a po skupinkách se rozcházíme po celém Malmo. Většinu následujícího dne tedy trávíme poznáváním krás toho švédského města a nutno konstatovat, že poznávat a obdivovat toho v Malmo je opravdu hodně. Navzdory různým představám pasujícím toto město na centrum švédského chalífátu s 50% (či větším) podílem přistěhovalců není realita zdaleka tak dramatická. Dramatický je však místo toho počet místních cyklistů, kterých je zde až neuvěřitelné množství. Dramatická je rovněž místní cena alkoholických nápojů, kdy za jedno pivo můžete zaplatit až 75 švédských korun (v přepočtu přibližně 200 korun českých). Pivo je tak v této severské zemi dražší než knihy, o čemž se přesvědčuji v místním knihkupectví, kde za knihu platím pouze 69 švédských korun.
Již v průběhu dne vyvěšuje část fanoušků na místním Velkém náměstí (Stortorget) vlajky „Modrobílí“ a „Gioventu fanatics“, na místní stožár následně putuje moravská vlajka, které zde několik hodin nerušeně vlaje. Kolem třetí hodiny odpoledne je si již většina účastníků výjezdu soustřeďuje přímo na náměstí. Kromě osazenstva dvou autobusů je na místě i spousta dalších fanoušků Komety, jejichž celkový počet nakonec přesahuje dvě stě. Kolem půl čtvrté se již připravujeme na pochod směrem k místní hokejové aréně, chybět pochopitelně nemůže ani hromadné foto a pyrotechnika. Ve srovnání s českým prostředím je na celém našem pochodu zarážející úplná absence policejních těžkooděnců – v Čechách věc opravdu jen těžko představitelná. Místo toho nás při naší cestě doprovází pouze tři či čtyři policejní auta, jejichž osádku navíc téměř z poloviny tvoří příslušnice něžného pohlaví. Místní policie na několika místech zastavuje dopravu tak, aby mohl náš modrobílý průvod bez problémů projít. Jediným drobným incidentem na celém pochodu je to, když při průchodu úzkou uličkou hází jakýsi netolerantní Švéd ze svého okna vejce, kterým trefuje jednoho z fanoušků do hlavy. Ostatní místní obyvatelé však náš průvod sledují spíše se zájmem či mírným úžasem. Při průchodu Lidovým parkem děláme krátkou zástavku, při které odpalujeme další pyrotechniku, načež se přesouváme k dějišti dnešního utkání. Zápas proti místním Redhawks se hraje v menší ze dvou městských arén s kapacitou pro 6 500 diváků. Na stadion míříme zhruba hodinu před začátkem zápasu. U vstupu sice probíhají dle mého názoru zbytečné kontroly, avšak kromě toho probíhá ze strany místní security vše bez problémů, navíc dokonce zjišťujeme, že s jejími příslušníky lze na rozdíl od jejich českých protějšků vést normální rozhovor. Do arény nejsou z důvodu pokročilého stavu opilosti vpuštěni dva z našich fanoušků, další potom z důvodu své vlastní blbosti zamířil k místní velké aréně, kde se však dnes hokej nehrál. Každý svého štěstí strůjcem… V aréně obsazujeme roh u brány, na kterou během první a třetí třetiny bude náš tým útočit, místní fanoušci se soustřeďují na protilehlé hlavní tribuně. Nechybí ani místní kotel, který dne mého odhadu čítá přibližně dvacet až třicet lidí a který se během zápasu prezentuje jednou menší vlajkou a občasným skandováním, které však v našem sektoru není příliš slyšet. Celková návštěva zápasu (1345 diváků) je velmi slabá, o tom kdo bude při dnešním zápase doma tedy rozhodně z naší strany není pochyb. Náš support má již od první minuty naprosto vynikající úroveň, do zpěvu chorálů se zapojují prakticky všichni bez výjimky a na tribuně tak vládne skutečný fanatismus. Krátce po zahájení utkání se v našem sektoru objevuje šest neznámých osob, což způsobuje menší pozdvižení, jelikož v první chvíli netušíme, o koho se jedná. Nově příchozí, ze kterých se vyklubala skupina místních Čechů původem z Příbrami, jsou po chvíli z našeho sektoru vykázáni a usazují se na vedlejší tribuně. Na druhou třetinu je připraveno choreo, skládající se z modrých pláštěnek, bílých a modrých fólií a dvou nápisů „Czech champions…“ a „are ready to party!“. Jelikož je třeba vše zorganizovat a náležitě vysvětlit až na místě, naše fandění kolem zápasu lehce uvadá, avšak po odprezentování chorea se vše vrací do starých kolejí, speaker odvádí výbornou práci a kotel až do konce zápasu šlape na 1953%. Nechybí ani větší počet modrobílých vlajek, které během zápasu používáme, stejně tak si svou premiéru odbyl nový chorál na melodii songu Despacito s názvem „My sme Brno“. Po skončení zápasu, který naše juniorka doplněná o několik hráčů základní sestavy prohrává 3:0, dáváme i spolu s hráči netradičně klasickou vítěznou děkovačku „Povstaň, jsi-li komeťák“. V sektoru zůstáváme ještě dlouho po skončení zápasu, kdy se věnujeme zpěvu chorálů a vyvoláváme Alexandra Malleta, dávajícího přímo na ledové ploše rozhovor. Náš výkon na tribunách po zápase oceňují potleskem i místní fanoušci. Potom co opuštíme arénu, se vydáváme na parkoviště, kde chvíli čekáme na naše autobusy. Cestou odpalujeme další pyrotechniku, která však nechává místní policii naprosto klidnou. Je to opravdu zvláštní, vidět policejní auto netečně projíždět okolo o několik metrů dále zapáleného stroboskopu. Že by celý český odpor k pyrotechnice byl pouze uměle vyvolanou hysterií?
Následná cesta zpět po stejné trase probíhá opět bez problémů s tím rozdílem, že je podstatně klidnější, jelikož na všechny účastníky poněkud doléhá únava z celého povedeného výjezdu. V Praze vystupujeme přibližně kolem třetí hodiny odpoledne.
- J.S., Divize Praha -
