Až do posledního kola základní části nebylo jasné, kde začneme čtvrtfinále play-off, zda doma nebo venku. Nakonec to vyšlo tedy tak, že první dva zápasy odehrajeme na vítkovickém ledě. Hned v pondělí tedy začínáme plnit dvoudenní autobus a po domluvení ohledně lístků do sektoru hostí i busy jednodenní. Nakonec do pátku obsazujeme skoro plný dvoudenní autobus – o jednodenní není takový zájem. Přece jen, když už někdo nemůže jet na oba dny, tak radši pojede autem, ať je brzo doma…
Nakonec tedy s tím, že některé jedince bereme jen do Ostravy a některé zase jen druhý den zpět, vyráží plný autobus Modrobílých na dvoudenní party! Před zápasem se ještě stíháme bez problémů ubytovat v jednom hostelu poblíž vítkovické haly a už míříme do sektoru. Díky předchozí domluvě s bezpečnostním manažerem prochází všechny fans propriety, které s sebou máme, včetně mávaček na tyčích.
Sektor už před zápasem je plný Komeťáků a od začátku fandíme na 100%. Častokrát jsme v hale slyšet výhradně my. Hala je naplněna tak z 95%, nejvolněji však je v domácím kotli… Střídáme jeden chorál za druhým – na lidech je vidět, že si fandění i zápas užívají, ač na ledě je to nahoru-dolu. O přestávce nás navštěvuje pár Baníkovců s nabídkou nějakého toho zimního barbecue, což odmítáme... Je nám tedy vysvětleno, že si nás najdou ve městě… Zápas jde do prodloužení, ve kterém máme víc štěstí, a v našem sektoru propuká naprostá euforie!
Po zápase míříme nejdřív na hostel a pak do místních putyk, někteří navštěvují i vyhlášenou Stodolní (prý v týdnu nuda), leč po lačnících Baníkovcích, ani vidu ani slechu… Nebo aspoň ne u naší busové skupiny. Jestli někdo z Brna, někde vyřvával a dostal pár facek, tak je to bohužel jeho chyba. Každý věděl, že nejedeme do Liberce… Párty probíhá následně na některých pokojích do brzkých ranních hodin.
Ráno zjišťujeme, že jsme všichni víceméně ok, někteří koušou první doušky lahodné, někteří se spravují (ne)vinným střikem. Každopádně blíží se 11 a my musíme vyklidit pokoje. Někteří si své noční dovádění ráno odpracují jako uklizečky nebo nosiči. Naštěstí paní domácí vše bere s úsměvem a při odchodu hlásí, že máme dojet zas! Děkujeme!
Autobusem míříme na vítkovický stadion, tentokrát na ten fotbalový, kde má být prý dobrá hospoda. Ve 40 lidech teda obsazujeme salonek. Paní se ptá, co budeme jíst. Odpovědí jí je také otázka, kolik stojí litr finské :-). Postupem času a vypitými lahvemi (provozní musí nadvakrát jet dokoupit zásoby do Makra) začíná za zvuku písniček z Impulsovic krabičky solidní mejdan a klasická dementóza. Bohužel jeden z nás doslova neustál polívkový souboj a končí s pár stehy na hlavě v nemocnici a z Ostravy jede až druhý den ráno.
To už se ale pomalu blíží čas zápasu a míříme ke stadionu. Kupodivu nás všechny na stadion pouští a tak míříme do opět zaplněného sektoru, kdy s úvodním buly začínáme s naším fanděním. Bohužel naše nadšení trochu přibrzďuje ve 14. minutě domácí gól. Do konce třetiny, tak taháme za kratší konec i co se našeho supportu týče. Na začátku druhé třetiny si někteří všímají, že u domácího sektoru je nějak rušno a za chvilku je jasné, že se tam domácí potýkají s hosty. Na nic se nečeká a kolem mantinelu probíhá solidní náběh na pomoc dotyčným fans. Padne pár facek (nic velkýho) a už těžkooděnci tlačí brněnské zpět do sektoru. Zápas je díky tomu přerušen, což nakonec prospívá našim, v tu chvíli, zataveným hráčům. Následně předvádí famózní obrat zápasu! V tu chvíli je fanatismus v našem sektoru na 1953%. Fakt mazec! Vedení už si do konce zápasu pohlídáme a tak můžeme slavit druhý bod v sérii! Po zápase čekáme ještě na jednoho zadrženého fanouška a následně vysílením usínáme a většina z nás se probouzí až v Brně…
Po druhém zápase ještě potěší rozhovor s Marcelem Haščákem ve smyslu toho, že oni bojují na ledě a my zase v hledišti! Tak by to mělo být!
Bohužel následně zjišťujeme, že jsme ve Vítkovicích v našem sektoru zapomněli dvě mávačky, které si přivlastňují domácí. Je to bohužel chyba nás všech, že si toho nikdo nevšiml. Zároveň apel, na to, že když už dostanete mávačku do ruky, tak ji po zápase zase vraťte těm, co je sbírají a nenech je někde povalovat…
Den si dáváme oraz a pak je tu pátek – čas přípravy choreografie na domácí zápasy. Bohužel ráno zjišťujeme, že náš ústřední malíř nakonec z rodinných důvodů nemůže dorazit a musíme naše plány pozměnit. Nakonec se tedy rozhodujeme pro celostadionovu kartoniádu doplněnou v kotli o malovaný nápis repliky naší šály „Modrobílí fanatici“. Někteří „blázni“ odcházejí z Ronda až těsně před 11 hodinou večerní… Holt play-off je na krev!
Děkujeme všem, kteří přišli pomoci – každopádně je to furt málo na to, kolik lidí se jednak hlásí na událost přípravy a nebo pak lajkuje fotky a vypisuje o tom, jak jsme nejlepší… Bohužel pokud se nenajde více lidí, kteří budou ochotní přiložit ruku k dílu, tak se taky může stát, že za chvilku na těch tribunách nebude vůbec, ale vůbec nic…
Den prvního domácího zápasu. Všude je cítit nadšení, ale i očekávání! V kotli klasicky přeprodáno, kdy není možno se pomalu hnout. Čestné buly a nad hlavu jdou fólie tvořící choreo. Vše vychází na jedničku. První věc si tedy můžeme odškrtnout. Začínáme fandit a je to fakt hukot! Celý zápas snese ty nejpřísnější měřítka, co se supportu týče. Výrazně tomu pomáhají i tři góly ve vítkovické síti z první třetiny. Zápas si užíváme až do konce. Většina tak po zápase míří do města třetí výhru oslavit!
Sobotní noc se bohužel projevu následně druhý den, kdy už od pohledu někteří jedinci nevypadají zdravě :-). Naštěstí jedno vyprošťovací to povětšinou zpraví. I na tribunách je to dnes, takové nemastné neslané. Většina je nervózní, jak zápas dopadne. Do Ostravy už se nikomu nechce… Bohužel tomu ani nepomáhá gól v naší síti. K tomu všemu máme info, že s vítkovickými má přijet i několik zlobivců z Baníku, lačnící po nějakých těch trofejích. Naštěstí dřív než se mohlo cokoliv stát, jsou dva odhaleni, a jeden dostává menší oklep a je klid. Zhruba ve stejný moment dáváme i vyrovnávací branku – radost je tak dvojnásobná! Borci na ledě zápas nakonec zdárně otáčejí a zlepšují tak i náladu na tribunách. Po gólu do prázdné ve Vítkovické power-play, tak můžeme slavit zasloužený postup do semifinále v nejkratší možné době! Na děkovačku zůstává většina stadionu, stejně tak i na tu druhou – to když se borci vrací z kabiny ještě jednou oslavit společně s fans postup.
Po zápase už jen decentní oslava postupu – holt je neděle. Teď máme chvilku času zregenerovat síly a hurá do semifinále!
RAKETOU NA MARS, POLETÍME ZAS!
Mitas
